Ráda bych se s Vámi podělila o mou lásku – kočičky. Celý můj dosavadní život jsem je milovala a celý svůj dosavadní život jsem je nemohla mít. Ať už byly důvody jakékoliv. Na podzim roku 2008 jsem si konečně pořídila svou první kočičku – Aidu – tak ji pojmenovala její první paní. Narodila se 6.06.2008. Byla to dáma se vším všudy – krásná, tříbarevná, tajemná, rozmarná, prostě osobnost. Mnohému mne naučila, neustále mi dávala lekce. Milovala jsem ji – byla první a byla na to patřičně hrdá.

Bydlím na venkově a tak si občas jezdím do kozí farmy pro čerstvé sýry či jiné výrobky. A tam jsem v listopadu 2008 potkala další kočičku. Byl to kocourek něvské maškarády, jeho majitelka ani nevěděla, jaké je to plemeno a byla to láska na první pohled. Jmenoval se Faris a původem byl z Lotyšska. Byl to výstavní kousek. Rozhodla jsem se, že založím chov těchto nádherných modrookých kočiček.

 Podařilo se mi zjistit, o jaké plemeno se jedná a od té doby jsem hledala kočičky vhodné do chovu.

 Mezitím se mi však ozvala paní Kubíková, která učí makrobiotiku a dala mi koťátko. Byla to opět kočičí holčička. Byla ohromně mazlivá a tak jí začala říkat Tulinka. Nechala jsem jí to jméno – Tula, Tulinka. Slyší na něj bezvadně. Poslouchá a následuje mě jaké pejsek a nedokáže se nasytit mazlení. Narodila se 7.09.2008, dostala jsem ji v den zimního slunovratu a dovolila jsem jí užívat přírody – honí mouchy, motýly apod. Samozřejmě má stejná očkování, jako i moje kočenky chovné a je velmi opatrná... Momentálně už jí je 14 let. Udělala si místečko v zahradě a na zavolání přiběhne.

Moje Tulinka mne bohužel ve věku 16,5 roku dne 14.05.2025 opustila, aby přešla přes duhový most ke své Velké kočce. Moc se mi po ní stýská...